|
| |
|
|
Urbanistické řešení areálu Výstaviště Brno
Kopřivová, Nikola ; Kopáčik, Gabriel (oponent) ; Sátora, Josef (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá transformací a novým návrhem funkčního využití území areálu výstaviště v Brně. Areál je vymezen od jihu velkým městským okruhem města Brna a od severu ulicí Hlinky. Cílem návrhu bylo oživit stávající hodnotné území tak, aby se z něho stal fungující městský organismus volně přístupný veřejnosti, který by tvořil symbiózu mezi historickou částí výstaviště a nově navrženou částí.
|
|
|
Škola, základ života - Soubor školských staveb v Ostravě na Černé louce
Slavíková, Barbora ; Halfar, Jiří (oponent) ; Mikulášek, David (vedoucí práce)
Řešené území Černá louka leží na pomezí centra Moravské Ostravy a území Slezské Ostravy v místě soutoku řeky Ostravice a říčky Lučiny. Návrh zástavby přímo v místě současného Výstaviště Černá louka vychází z mezinárodní urbanistické soutěže z roku 2010, kterou vyhrál projekt Cultured Meadow od ateliéru Maxwan. Hlavní myšlenkou tohoto projektu je soustředění solitérních kulturních a vzdělávacích objektů (koncertní dům, výstavní síň, centrum moderní hudby) do půlkruhu okolo kulturní louky. Vítězný návrh z urbanistické soutěže se stal východiskem pro umístění komplexu škol na parcelu stávajícího areálu Miniuni na pomezí kulturního klastru Černé louky a rezidenční čtvrti Nové Karoliny. Objem školy se svými předprostory reaguje na strukturu solitérů v klastru a zároveň na klasickou městskou blokovou zástavbu směrem od Nové Karoliny. Reakcí na dostředivé síly směrem do klastru Černá louka vzniká ve středové části kompozice volně průchozí poloveřejný parter, do něhož jsou situovány interní vstupy do školy. Jelikož se jedná o zástavbu na hranici centra města, je umístěno venkovní hřiště na střechu tělocvičny, odkud je také přístupné. Vlastní návrh komplexu škol se drží zásady věkové diferenciace a zásady horizontální integrace. Z toho důvodu je škola koncipována jako jakási symbióza 5 jednotlivých částí (společné prostory, tělocvična, 1. a 2. stupeň ZŠ, gymnázium), které jsou provázány jako jeden celek a zároveň je možno jednotlivé části izolovat od ostatního provozu. Budova školky bude vzhledem k věkové diferenciaci a tudíž odlišným potřebám i měřítku dětí provozně i fyzicky oddělena od ostatních částí komplexu.
|
|
|
Termální lázně Yverdon, pět smyslů v architektuře
Krkošková, Kateřina ; Křikavová, Iva (oponent) ; Koleček, Ivan (vedoucí práce)
Budova lázní jako symbiotický organismus parku. Princip vlévání hmoty mezi stromy vychází z hledání intimity, důležité pro lázeňství, a genia loci parku. Dialog a prolínání interiéru s exteriérem, procházení parkem i budovou, hra světla a průhledy jsou tématem práce, která vytváří organickou architekturu, nikoliv jako pouhou formu, ale jako výsledek důkladné analýzy Místa. Park se stává součástí domu, vytváří zelené zálivy, díky čemuž získávají všechny místnosti stejné kvality. Architektura definovaná prouděním vzduchu a světla, vůní lázeňské vody. Návštěva lázní jako nedělitelný komplex dojmů, které stimulují naše smysly.
|
|
|
Diverzita, ekologie a biotechnologický potenciál kvasinek asociovaných s kůrovci
Havlíček, Václav ; Kolařík, Miroslav (vedoucí práce) ; Novotný, David (oponent)
Kůrovci (Coleoptera; Scolytinae) napadají dřeviny, proto jsou z pohledu člověka považováni za škůdce. Svému evolučnímu úspěchu mimo jiné vděčí za četné symbiózy s mikroorganismy, mezi kterými hrají důležitou roli houby. Mykobiom kůrovců je dominován kvasinkami, které jsou nicméně široce přehlíženy. Intestinální kvasinky nejen z I. typographus, ale i z jiných druhů kůrovců, mají potenciál na budoucí využití v biotechnologiích. Cílem práce bylo studium jejich diverzity a jejich fyziologických aktivit, což poslouží k objasnění jejich ekologické role a biotechnologického potenciálu. Sběry probíhali v České republice z larev lýkožrouta smrkového Ips typographus, a z různých druhů podkorního hmyzu v Keni. Kvasinky byly identifikovány a taxonomicky zařazeny na základě sekvenace rDNA. Celkem bylo identifkováno 133 kmenů kvasinek, které patřily do 37 druhů, včetně 9 druhů které se nepodařilo určit a patří patrně do dosud nepopsaných druhů a ve dvou případech také rodů. Nejčastěji izolovanými druhy z I. typographus byla Meyerozyma guielliermondii, Wickerhamomyces bisporus, Ogataea ramenticola a Kuraishia molischiana. Z afrických různých druhů podkorních brouků sbíraných v africké Keni byly nejčastějšími kvasinky Hyphopichia burtonii, H. pseudoburtonii a Rhodotorulla spp. Nejvyšší hodnoty aktivit 12...
|
|
|
Něco je ve vzduchu: Diverzita lišejníkových symbiontů v aeroplanktonu
Veselá, Veronika ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Lišejníky využívající převážně sexuálního způsobu rozmnožování jsou závislé na dostupnosti jejich symbiontů v okolí. Bez kontaktu vláken klíčící spory se vhodnou symbiotickou řasou nemůže nikdy vzniknout nová lišejníková stélka. Výsledky předchozích prací však přítomnost fotobiontů na lišejníky kolonizovaných substrátech mnohdy zamítají. Cílem této práce bylo vyhodnocení různých typů prostředí (kůra, půda, kámen i umělé substráty) včetně vzduchu coby možných zdrojů symbiotických řas. Pro získání co nepodrobnějšího vhledu do diverzity zelených řas na dlouhodobě studované středočeské lokalitě byl využit Illumina MiSeq metabarcoding ITS2 rDNA regionu doplněný o klasické sekvenování řasové ITS rDNA lišejníkových stélek a morfologická pozorování. Těmito metodami se podařilo získat 1313 OTU a celkem 283 linií na úrovni druhu, z nichž mnoho patřilo k nepopsaným druhům i vyšším taxonomickým jednotkám. Všechny druhy fotobiontů asociující na lokalitě výhradně se sexuálními druhy lišejníků se podařilo nalézt i v okolí lišejníkových stélek. Substrát tak může sloužit jako zdroj symbiotických řas, stejně tak jako vzduch, ve kterém se tyto řasy rovněž vyskytovaly. Mnoho symbiontů asociujících striktně s asexuálními druhy lišejníků se naopak na lokalitě nepodařilo nikdy detekovat mimo lišejníkové stélky....
|
|
|
Bakterie v lišejníkové symbióze
Moťková, Eliška ; Steinová, Jana (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Tato práce poskytuje přehled dosud publikovaných poznatků týkajících se bakterií v lišejníkové symbióze. Na začátku je popsána lišejníková symbióza a organismy, které se jí účastní. Zvláštní pozornost je věnována symbiotickým bakteriím vyskytujícím se v lišejníkových stélkách, které mají v této symbióze nezastupitelnou roli. Důraz je kladen především na různé funkce, které bakterie v lišejníkové symbióze mohou mít. Tyto funkce zahrnují například fixaci vzdušného dusíku, tvorbu kobalaminu, nezbytného pro růst některých řas, vylučování antimikrobiálních látek a recyklaci živin obsažených ve starých částech stélky. V práci jsou dále uvedeny hlavní skupiny bakterií, které se vyskytují v lišejníkové symbióze, spolu s faktory, které ovlivňují jejich výskyt. Nejhojněji se vyskytující skupinou bakterií v lišejnících jsou alfaproteobakterie. Jejich výskyt v lišejnících je pravděpodobně ovlivněn i častým výskytem těchto bakterií v substrátu, na kterém lišejník roste. Dalšími hojně zastoupenými skupinami bakterií v lišejnících jsou zástupci kmene Firmicutes, aktinobakterie či acidobakterie. Všechny důležité skupiny bakterií lišejníky přebírají jak vertikálním přenosem, tak přenosem horizontálním. Klíčová slova: alfaproteobakterie, fixace dusíku, antagonistická aktivita, mikrobiota, biofilm
|
|
|
Role basidiomycetních kvasinek v lišejníkové symbióze
Jerhot, Štěpán ; Steinová, Jana (vedoucí práce) ; Černajová, Ivana (oponent)
Lišejníky jsou podle nejnovější definice považovány za ekosystémy, tvořené interakcí houby s jedním nebo více fotosyntetizujícími partnery a nedefinovaným počtem dalších mikroorganismů. Jednu skupinu těchto mikroorganismů tvoří basidiomycetní kvasinky, jejichž role byla v odborných pracích zaměřených na lišejníky v posledních letech diskutována. Tato bakalářská práce shrnuje znalosti o rozšíření lišejníkových kvasinek a jejich významu v těchto symbiózách. Dále také představuje některé metody nově použité ke studiu kvasinek v lišejníkové symbióze a porovnává často neshodné výsledky na základě metod, které byly v daných pracích použity. Pro vyvození dostatečně obsáhlých závěrů o roli kvasinek v lišejníkové symbióze není téma dostatečně pokryto. Z dosavadních výsledků lze ale usuzovat, že lišejníkové kvasinky nemají nijak významnou specifitu vazby na druh mykobionta a nebylo podpořeno, že by kvasinky přímo zvyšovaly fitness hostitele. K definitivnímu určení jejich role v lišejníkové symbióze by mohlo přispět detailnější zobrazení struktur, které kvasinky vytváří na místech kontaktu s hostitelem a studium mechanismů, kterými mezi sebou zúčastnění partneři komunikují.
|
|
|
Kokultivace karotenogenních kvasinek a sinic na vybraných potravinářských odpadech
Kodajek, Matěj ; Márová, Ivana (oponent) ; Szotkowski, Martin (vedoucí práce)
Sinice a kvasinky jsou mikroorganismy, které jsou v biotechnologickém průmyslu kultivovány za účelem produkce biomasy. Biomasa obsahuje řadu organických látek, které nacházejí uplatnění v potravinářském, farmaceutickém nebo energetickém průmyslu. Tato práce se zabývá společnou kultivací (kokultivací) sinice a kvasinky na potravinářských odpadech. Ke kokultivacím byly použity sinice Synechococcus nidulans, Synechococcus bigranulatus, Anabaena torulosa a Spirulina. Z kvasinek byly použity kmeny Rhodotorula kratochvilovae a Rhodotorula toruloides. Součástí média pro kultivace byly potravinářské odpady, konkrétně kávový olej, konopný olej, fritovací olej, melasa, hydrolyzát melasy, syrovátka, hydrolyzát syrovátky a odpadní glycerol. V teoretické části je vypracována přehledná literární rešerše zaměřená na sinice, kvasinky a jejich konkrétní rody, sledované metabolity, kokultivace, potravinářské odpady a použité analytické metody. Experimentální část obsahuje seznam použitých chemikálií, přístrojů, pomůcek, kmenů a popis postupů při kultivaci mikroorganismů, izolaci a stanovení biomasy. Cílem závěrečné práce bylo provést screeningové kultivace, najít vhodné kmeny mikroorganismů pro symbiotickou kokultivaci a najít vhodný odpadní potravinářský substrát. Dále provést kokultivace v poloprovozním laboratorním bioreaktoru. Získanou biomasu analyzovat pomocí plynové a kapalinové chromatografie a výsledky vyhodnotit.
|
|
|
Complexity of lichen symbiosis
Černajová, Ivana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Palice, Zdeněk (oponent) ; Spribille, Toby (oponent)
Lišejníky v současnosti považujeme za komplexní symbiotické systémy. Kromě hlavního mykobionta a fotobionta se v jejich stélkách nachází množství sekundárních hub, bakterií a řas nebo sinic. Diverzita těchto asociovaných organismů je intenzivně studována, avšak k jejímu celkovému zachycení máme stále daleko, stejně tak k porozumění jejich významu pro fungování lišejníku jako celku. K zásadním předpokládaným funkcím asociovaných organismů patří vliv na morfogenetické a fyziologické procesy, případně i různé způsoby zvyšováni fitness lišejníku. Tato dizertační práce se snaží nahlížet na lišejníky v jejich celkové komplexitě. Soustřeďuje se na dva modelové systémy - na symbiózu mezi rody Cladonia (dutohlávka) a Asterochloris a na ekologicky vymezená společenstva lišejníků čeledi Verrucariaceae. Klade si za cíl: i) prozkoumat vztah mezi výběrem fotobionta a ekologií lišejníků, ii) definovat referenční rámec pro testování kompatibility mykobiontů a fotobiontů in vitro, iii) prozkoumat diverzitu vybraných sekundárních hub a jejich možné vztahy k hostitelským lišejníkům. Z našich studií vyplývá, že fotobionti obojživelných lišejníků čeledi Verrucariaceae z přílivové zóny mořského pobřeží jsou málo známé ulvofytní řasy. Většina z nich patřila do čeledi Kornmanniaceae (Ulvales) a mnohé představují nové...
|
host ::
RSS.